DĚJINY

Manský dvůr – místo starého osídlení
Oblast kolem Dolního Žandova (Manský dvůr je od něho vzdálen asi 3 km) se v listině z roku 1086 o hranicích pražského biskupství uvádí pod různými obměnami slova Tugost. Z toho lze soudit, že se jedná o název pohraniční knížecí hradové oblasti. V 11. A 12. století v Kynžvartském a Žandovském průsmyku vznikla opevněná sídla, která chránila hranici a střežila cesty do vnitrozemí. Vznikly i celnice vybírající mýto, které tvořilo významný příjem panovníka (tzv. regál). Nejbližším hradem, který tím postupně získal na mimořádném významu, byl Kynžvart. Do soustavy místních opevněných sídel patřil i Manský dvůr a nedaleké Úbočí, které je jako hrad připomínáno až 1360. Vznik obou tvrzí lze vytušit již ve druhé polovině 12. století.

Místo, na kterém je Manský dvůr postaven, je prokazatelně propojeno se strážní soustavou ze 12. a 13. století a plně odpovídá nárokům opevnění své doby. Kamenný dvorec obehnaný hlubokým příkopem naplněným vodou a valem v severozápadní části byl zárukou, že spolu s nedalekou tvrzí Úbočí bude široce otevřené údolí bezpečně ochráněno. Příkop kolem Manského dvora je dodnes zachován v délce více jak 900 metrů. Byla zde využita přírodní roklina, místy uměle upravená a zavodněná, což posloužilo k pozdějšímu vybudování rybníků. První písemná zmínka o Manském dvoře pochází z roku 1242, kdy byl na dvoře uváděn Konrád z Hohenbergu. Ten ho vlastnil do roku 1249. Z toho ze usuzovat, že přibližně po stu let Manský dvůr téměř ztratil svůj význam jako strážní místo (zřejmě díky dokonalejšímu systému opevnění tvrze v Úbočí) a začal se používat jako léno. Léno ve středověku představovalo pozemky, výsady nebo věci propůjčené podle zvláštních pravidel, tzv. lenního práva. Lenním pánem byl král a uživatel léna se nazýval vazal, man nebo leník. Odtud pochází i název Manský dvůr, v německé verzi Lehnhof.

V průběhu staletí se okolí dvora měnilo. Vznikaly nové tvrze, ale i samoty a osady. Některé však také zanikaly a z ne zcela zpustlých vznikaly nové. To vše bylo pevně svázáno s hospodářským a politickým vývojem v oblasti. Takový vývoj se nevyhnul ani Manskému dvoru. Tak se ze základní kamenné stavby stal uzavřený, téměř čtvercový statek. V 17. století již Manský dvůr patřil k panství Kynžvart. Berní rula z roku 1654 na Manském dvoře uvádí 4 zaměstnance.

Manský dvůr po vzniku Československa

Ani v posledním století se změny Manskému dvoru nevyhnuly. Do první světové války statek patřil ke kynžvatskému panství hraběte Metternicha. Po první světové válce se z něho v rámci pozemkové reformy stal tzv. zbytkový statek který počátkem 30. let výměnou a přikoupením dalších pozemků získala rodina významného pražského architekta prof. arch. Dr. Ing. Milana Babušky . Zdevastovaný dvůr a zaplevelené pozemky zveleboval až do druhé světové války. Do této doby patří výstavba soustavy vodních nádrží v údolí pod statkem a vznik nové vily vedle statku.



Manský dvůr natolik získal na kráse, že po zabrání pohraničí Němci statek přešel na vůdce sudetských Němců K. Henleina. Během války vzniklo menší křídlo, které uzavřelo druhý dvůr. Po válce se vrací původní majitel, ale působí zde jen do roku 1948. Poté je statek znárodněn. Během tohoto období statek v rámci různých reorganizací přechází na různé majitele, naposledy na Agrokombinát Dolní Žandov. Dříve prosperující statek značně zchátral, což dokumentuje např. posudek. Ing. arch Vystyda z r.1992: „Souhrnně se dá říci, že stavební stav je na hranici rekonstruovatelnosti.“



M A N S K Ý   D V Ů R